Nepál

Tak a jsme tady! Letadlo přistálo, vystoupili jsme a zase odletělo k výšinám. S otcem jsme popadli své kufry a hned zamířili ke směnárně abychom měli tady ty mudlovské měny, no musím uznat že ty jejich papírové vypadají mnohem líp, než ty v Londýně, ale stejně je to hnus…kdo se má vyznat v tolika mincích? Zlaté tři druhy! Ve směnárně to šlo poměrně rychle a poté mě už otec zavedl ke krámku s oblečením, prý sice respektuje, že saka miluju ale stačí, že v nich chodím celý rok a sem se to úplně nehodí…

Nepál čeká

Sedím sám s otcem v letadle do Nepálu. Ještě před pár hodinami jsem měl osobu tak blízkou, že bych jí svěřil svůj život. Tak blízkou že jsem jí byl ochoten říct vše o sobě, své slunce. 

Za obzor a ještě dál

Nedávno mi velice brzy ráno u nohou přistála sova, kterou znám až moc dobře - béžový výreček bělolící Grantův. Vzal jsem dopis do ruky a rozlomil pečeť s monogramem mého otce. Byl to velice krátký vzkaz, který víceméně jen zahrňoval to, zda něco nepotřebuji a že by se mnou strávil také trochu času, než odjedu zase do Bradavic.

Vyloučení, otřes mozku a nová máma…

Je krásný jarní večer a já si zase sedím v kolejní místnosti, klábosím se staršími studenty a všechno by bylo v naprostém pořádku, kdyby se tu neobjevila naše kolejní. Dokáže mi většinou už svou přítomností zkazit náladu, ale tentokrát to bylo mnohem horší… Napochodovala si to mezi nás a spustila "vyloučili jsme dva studenty zmijozelu pro vaše dobro"

Vánoce o samotě

Pár dní před vánoci jsem z ničeho nic onemocněl. Jednoho  rána jsem se vzbudil a naráz mě bolelo v krku a měl jsem ho úplně oteklý a stažený až mě to nutilo ke kašli. Cítil jsem se, jako kdybych měl místo kůže plotnu na vaření a tak jsem raději zůstal ležet v posteli.

♡ Avaline Alexandria Tennesley ♡

Byl zrovna Halloween. Ráno jsem se vzbudil do stejně zelené kolejní nálady, jako veškeré dny předtím. Na koleji nebylo vůbec poznat, že je nějaký speciální den až do chvíle, kdy jsem se došoural s lehkou kocovinou do vstupní síně.

Odjezd a první den na hradě

1. Dostat se do Zmijozelu -  ✓

Ráno jsem si v rychlosti zabalil kufr a poté se již vydal do Kotle, kde vládnul absolutní chaos. Spousta prváků pobíhalo po Kotli a snažilo se zjistit, kam vůbec mají odložit svoje zavazadla a jak se dopravit k vlaku, zatímco jiní studenti ještě v rychlosti zakupovali snídaně u Trewise. Já se téměř okamžitě vydal na vlak, abych si zabral co nejlepší flek.

Příčná ulice

Je to již pár dnů, co na Příčné ulici vypuklo hotové šílenství. Všichni studenti z různých škol se sjeli do Kotle aby si mohli nakoupit nejrůznější pomůcky do školy na následující školní rok. U Gringottů se stála řada, která sahala až k obchodu babky kořenářky. Já díky bohu byl desátý v řadě, takže mé čekání nebylo až tak dlouhé a řada pokračovala docela rychle. V rychlosti jsem si vybral peníze a zašel si koupit sadu na lektvary, tu jsem si vybral zelenou a následně už si to štrádoval skoro až na konec ulice k Olivanderovi. Stoupnul jsem si hned jako první ke dveřím a vyčkával, než otevře, což byla docela chvíle. Vybrala si mě hned druhá hůlka v pořadí z růžového dřeva s jádrem z dračího srdce. Podle Olivandera jsem prý nedočkavý, ale co je špatného na tom, když se na něco zeptám, když mě to zajímá? Přece nebudu čekat než se ten stařec vymáčkne, nemám na něho celý den. Už mi vyřídili i objednávku z Mžourova, takže mám i sovu. Je to šedobílý žíhaný sovák puštíka bělavého a kolem očí má z šedého peří brýle. Vypadá moc fajn a hlavně chytře, tak jsem ho pojmenoval Wisdom. Teď už si užívám jen několik těch posledních hodin do odjezdu a dlouhé chvíle trávím v Kotli, kde si povídám s přáteli. Je to docela fajn, až na jednoho prváka, který mi řekl, že to že jsem z panství nic neznamená, prý že můžu být dítě služebnictva, to tak...ještě mu to spočítám pokud vůbec zvládne dojet na hrad.

Gianni

Velký den

Je krásný den, akorát jako stvořený na proletění se na koštěti či projížďku na koni nebo blbnutí s vlkem. Rodiče dnes nejsou doma, což mi dost vyhovuje, přeci jen se o mě zase tak moc nestarají a když už ano, tak si jen poručím, co mi mají koupit abych se měl dobře. Už je polovina prázdnin a tak sestry pomalu blázní a začínají si mě dobírat, jestli nakonec nebudu přeci jen moták, když mi ještě nepřišel žádný dopis. Pomalu se vytratím do svého pokoje s krbem a tam se převléknu ze saka do pohodlné volnější košile a do rajtek. Když v odrazu zrcadla usoudím, že vypadám skvěle jako vždy, vyjdu z pokoje rovnou směr stáje. "Tak co Giancarlo? Už ti došel dopis? Nebo můj malý bratříček zůstane nadosmrti tady a bude chodit do školy s mudlama?" "Nech mě být, Dominique! A vůbec...ty máš co říkat, když studuješ poblíž panství. " Vypláznu na ni jazyk a poté si to s hrdým výrazem ve tváři kráčím dál. "Johne!" Houknu, protože nikdy nevím kde se ten chlapík zrovna motá. Ovšem je to jeden z mála lidí tady na panství, kterého mám opravdu rád. Je to zvláštní, ale byl vždy na mě hodný a chránil mě. "Ach...tady jsi, chci se projet, pojedeš se mnou?" Vydechnu k němu, vždy bylo lepší mít na projížďce společníka a hlavně Johna, který mi vypravoval vždy nějaký zajímavý příběh. Z projížďky jsme se vrátili až na večeři. K večeři jsme se opět převléknul do saka s košilí a k tomu skvěle padnoucí kalhoty. Když jsem došel do síně, překvapilo mě, že zde sedí i má matka s otcem. Nenechal jsem se tím však nijak rozhodit a hned jsem si zabral místo vedle otce, aby mi ho nevyfoukla jedna ze sester. Byla by to poklidná večeře jako každá jiná, kdyby nás nevyrušila sova s dopisem, která si to zamířila rovnou ke mně a předala mi ho. Pomalu jsme si prohlédnul obálku a nalomil pečeť s bradavickým znakem. Přečetl jsem si těch pár řádků a poté ho opět schoval a zadíval se na Dominique, které odpadnul jediný argument na mé popichování. Věnoval jsem jí jeden zářivý úsměv, než promluvila matka.

Druhý den ráno mě již matka navlekla do hnusných hadrů, prý abych splynul s mudlama, protože od panství jiný vlak než ten mudlovský nejede. Do Kotle jsem se docela těšil, avšak tak hnusný pajzl jsem ještě neviděl. Jsem rád, že tam nemusím přespávat jako ostatní mí spolužáci a mačkat se na dvou metrech čtverečních ve dvou, to bych asi vážně nedal! Zachránil mě Gianbattiste, který mi nabídnul, že těch pár dnů než odjedeme můžu bydlet u něj a také mě dal pár dost dobrých rad jak začít na hradě. Teď už stačí jen nakoupit všechno potřebné do školy a vyrazit na hrad.

Důležitý úkol č.1 - dostat se do Zmijozelu