Příčná ulice

Je to již pár dnů, co na Příčné ulici vypuklo hotové šílenství. Všichni studenti z různých škol se sjeli do Kotle aby si mohli nakoupit nejrůznější pomůcky do školy na následující školní rok. U Gringottů se stála řada, která sahala až k obchodu babky kořenářky. Já díky bohu byl desátý v řadě, takže mé čekání nebylo až tak dlouhé a řada pokračovala docela rychle. V rychlosti jsem si vybral peníze a zašel si koupit sadu na lektvary, tu jsem si vybral zelenou a následně už si to štrádoval skoro až na konec ulice k Olivanderovi. Stoupnul jsem si hned jako první ke dveřím a vyčkával, než otevře, což byla docela chvíle. Vybrala si mě hned druhá hůlka v pořadí z růžového dřeva s jádrem z dračího srdce. Podle Olivandera jsem prý nedočkavý, ale co je špatného na tom, když se na něco zeptám, když mě to zajímá? Přece nebudu čekat než se ten stařec vymáčkne, nemám na něho celý den. Už mi vyřídili i objednávku z Mžourova, takže mám i sovu. Je to šedobílý žíhaný sovák puštíka bělavého a kolem očí má z šedého peří brýle. Vypadá moc fajn a hlavně chytře, tak jsem ho pojmenoval Wisdom. Teď už si užívám jen několik těch posledních hodin do odjezdu a dlouhé chvíle trávím v Kotli, kde si povídám s přáteli. Je to docela fajn, až na jednoho prváka, který mi řekl, že to že jsem z panství nic neznamená, prý že můžu být dítě služebnictva, to tak...ještě mu to spočítám pokud vůbec zvládne dojet na hrad.

Gianni