Je docela teplý
podzimní den. Slunce je již dávno na obloze a malý bledolící chlapec s kulatou
tváří a rudými vlasy se teprve obléká do oblečení, které mu chůva nachystala
hned vedle kouzelného umyvadla na stolku, poblíž jeho postele. Naproti dveřím
sálá teplo z velikého krbu, který je momentálně jediným zdrojem tepla a světla
v pokoji chlapce. Chlapec si oblékne plátěnou košili s dlouhými rukávy, přes to
si navlékne koženou vestu, kterou zašněruje až ke krku, tmavě hnědé kalhoty a
vysoké černé boty. Ještě se shlédne v zrcadle a učeše si vlasy, než konečně
vyjde ze své komnaty a seběhne několik schodů, proběhne chodbou a zastaví se až
ve velké kamenné síni s velkými dubovými stoly. Na stolech už byly sváteční
ubrusy a bylo jasné, že dnes se koná významný den.
S milým úsměvem na tváři se
rozejde ke stolu v čele, kde mávne vysoké dívce se zrzavými vlasy na pozdrav a
poté vyčká až mu skřítek donese jeho snídani. „Taťka s mamkou dneska
s náma snídat nebudou, sestřičko?“ Osloví dívku s milým tónem hlasu, než se
pustí do vajíček. „Dnes ne, museli jít ještě něco zařídit, dojdou až za pár
hodin, Giancarlo.“ Odpoví mu dívka. Chlapec do sebe rychle nasouká snídani a
poté už vybehne nejbližšími dveřmi ven na venkovní náměstí a projde až do
stájí. Vždy měl koně rád. Pomalu projde až k boxům, kde však zahlédne jeho
druhou sestru, která chyběla u snídaně, s chlapcem, kterého tu už několikrát
viděl. Pár je ovšem zaneprázdněn líbáním a tak si ho zpočátku ani nevšimne,
dokud chlapec nevynaloží tolik síly aby promluvil. „Nebyla jsi u snídaně.“
Hlesne k ní milým hláskem a s cukáním koutků pozoruje, jak od ní rychle chlapec
odstoupí, ale v ten moment se na něho škaredě ušklíbne a nehezky po něm křikne. „Vypadni odsud!“ Jakto, že jsi dovoluje po něm řvát? On má dnes narozeniny a
dojde to na jejich panství slavit spoustu důležitých lidí. On je přeci
výjimečný, jak si může po něm dovolit řvát?! Malý chlapec se na chvíli zamračí,
zatímco se snaží přemoci vztek, který se v něm začal hromadit. To už ale asi
patnáctiletý mladík se rozejde jeho směrem. Ne…tohle si přeci nemůže dovolit!
Ještě pár kroků a pak… starší kluk z ničeho nic upadne, jakoby mu snad někdo
svázal tkaničky u bot. Malý chlapec na malou chvíli pootevře pusu a párkrát
zamrká, než se vzpamatuje. Ten kluk, který mu chtěl ublížit právě leží na zemi
a hlavu má v koňském lejně. Ozve se tiché uchechtnutí, než kolem nich rychle
projde a zamíří do zadní části stájí. „Johne!“ Křikne malý chlapec a během
chvilky se u něho objeví mladý muž. Věnuje mu zářivý úsměv. „Chci se projet,
pomůžeš mi?“
Žádné komentáře:
Okomentovat